Vyhledávání

Grafické partituy a smyčce

Grafické partituy a smyčce
Akční nabídka
Kód produktu: AD45
Vaše cena: 150,00 Kč

Grafická partitura, dnes již legitimní žánr hudebního, konceptuálního a intermediálního umění, má na brněnské umělecké scéně dlouholetou tradici a stabilní místo. Počínaje vizuálními kvalitami Janáčkova notopisu, přes projekty experimentální hudby v 60. letech minulého století a konceptuální tvorbu výtvarníků 70. a 80. let, si dodnes nachází příznivce mezi hudebníky i výtvarníky. K těm se v posledních dvou desetiletích zcela logicky přiradili i mladší umělci nových médií.

Výstavně‑koncertní projekt „Grafické partitury a smyčce“ byl koncipován s ohledem na oba přístupy k aktuálně rozšířenému konceptu partitury – výtvarnický i hudebnický. Na čtyřech výstavách jsme postupně představili různorodá díla výtvarníků Jana Steklíka, Miloslava Sonnyho Halase, Jana Zuziaka, Mariana PallyPavla Rudolfa a hudebního skladatele Petera Grahama, teda autorů geograficky a duchovně spjatých s Brnem a jeho inspirujícím geniem loci. Některá z nich zazněla na doprovodných koncertech v nápadité interpretaci hudebníků, jenž mají bohaté zkušenosti s tradiční i experimentující hudbou a flexibilně se pohybují mezi různými žánry. Přizvaní hudebníci, vesměs hráči na smyčcové nástroje (což byla jedna z dramaturgických podmínek projektu), si sami vybrali některou z vystavených partitur a tu pak zahráli na koncertě, resp. posléze nanovo nahráli nebo dotvořili v studiu. Vdechli tak otevřeným vizuálním strukturám novou, zvukovou existenci, jež rezignuje na pragmatiku hudební notace v prospěch otevřeného čtení a hravé estetiky bez interpretačních zábran. Výběr z takto získaných kompozic, doplněný o již existující nahrávku partitury Sonnyho Halase The Snow Case v podání Josefa Klíče, vám nabízíme na předkládané kompilaci.

Ambicí projektu nebylo poskytnout úplný nebo celistvý katalog či přehled rozmanitých podob nekonvenčně notované hudby brněnských umělců. Spíš nám šlo o zdůraznění teze, že vědomí možnosti arbitrární a nekonvenční realizace je mnohem důležitější, nežli úsilí o rigidní notaci či exaktní algoritmizaci. Z reprodukovaných předloh a pořízených nahrávek je tento záměr patrný; zastoupení autoři jsou vyznavači zcela odlišných estetik, poetik a metod. Někteří se nechávají unášet bezbřehou fantazií, nutkavou vynalézavostí a šprýmařskou hravostí (Steklík, Halas), jiní odpovědnost za tvořivý akt částečně přenechávají náhodě a indeterminismu přírodních struktur a procesů (Zuziak, Palla). Další (Rudolf, Graham) zase hledají spojitosti a afinity mezi zvukem a obrazem na zcela neočekávaných úrovních, sémantických i syntaktických, jelikož jsou přesvědčeni o osvobozující síle konceptuálního řešení. U všech tradiční způsoby hudebního zápisu ustupují výtvarnické znakovosti, jež podle nich adekvátněji reprezentuje ty zvukové parametry (linie, barva, masa, chaos, trvání, atd.), které jsou bližší nemetafyzické filozofii a liberálním postupům aktuální hudby. Snad nikdo to nevyjádřil lépe než John Cage, když v roce 1966 vyhlásil: „Každý experimentální hudebník 20. století se musel spoléhat na malíře.

Jozef Cseres

 

 

The graphic score, already a legitimate genre of music, conceptual and intermedia art, has a long standing tradition and stabile position in the Brnonian art scene. Beginning with the visual properties of Janáček’s notation, through experimental music projects in the 1960s and conceptual art of the 1970s and 1980s, the graphic score continues to win fans today among musicians as well as fine artists. It is quite logical that the younger new media artists have also joined the “club” in the last two decades.

The exhibition-concert project “Graphic Scores & Bows” was conceived with regard to both approaches towards the contemporary extension of the concept of a score – by fine artists as well as by musicians. Within four exhibitions we presented various artworks by Jan Steklík, Miloslav Sonny Halas, Jan Zuziak, Marian Palla and Pavel Rudolf and unconventional notations by composer Peter Graham, i.e. authors tied geographically and spiritually with Brno and its inspiring genius loci. Some of them were inventively performed at accompanying concerts by musicians with rich experience in traditional as well as experimental music and with the ability to perform flexible genres. All of the invited musicians played bowed instruments, a dramaturgic prerequisite of the project). They chose several of the exhibited scores and played them at a concert, resp. they recorded a new version (or adapted a live recording) afterwards in the studio. They endowed the open visual structures with a new sound existence that ignored the pragmatics of musical notation on behalf of an open-minded reading and playful aesthetics without interpretational restraints. In this compilation we offer you a selection of the acquired compositions, completed with the pre-existing recording of Sonny Halas’ score The Snow Case by cellist Josef Klíč.

The project’s aim was not to offer a complete catalogue or an overview of various forms of unconventionally notated music by Brnonian artists and musicians. Rather, we wanted to emphasize a thesis that awareness of a possible arbitrary and unconventional realisation is more important than an aspiration for rigid notation or an exact algorithm. This aim is quite apparent from the reproduced artworks and collected recordings; the presented authors adhere to completely different aesthetics, poetics and methods. Some of them drift along through boundless fantasy, compulsive ingeniousness and witty playfulness (Steklík, Halas), the others partially pass their responsibility for the creative act to the randomness and indeterminism of natural structures and processes (Zuziak, Palla). Yet others (Rudolf, Graham) seek connections and affinities between sound and image on unforeseen levels, semantic as well as syntactic ones, convinced of the liberating power of the conceptual solution. What is typical for the poetics of each of them is that the traditional means of music notation retreat towards freer graphic representation which, according to them, expresses the sound parameters (line, timbre, mass, chaos, duration, etc.) that are closer to non-metaphysical philosophy and liberal methods of actual music making more adequately. Apparently nobody has expressed this better than John Cage who proclaimed in 1966: “Any experimental musician in the twentieth century has had to rely on painters.”

Jozef Cseres